Tohle nemá řešení

6. 10. 2016

Lucas opět rázoval po svém obýváku sem a tam. Tak tohle teda ne, Ratkowiche ne. Ať si ta srbská krysa zase někam táhne, nebo nejlépe ať zmizí nadobro ze světa. Ten chlap mu chtěl zabít Jamese, ale toho nikdy nedostane. Křečovitě sevřel prsty do pěstí. Curlinga sice oddělal, a doteď litoval, že ho nenechal delší dobu trpět, ale s Ratkowichem to bude jiné. Nebude kolem sebe mít několik neschopných lidí; ten má s sebou ozbrojený a nejspíš velmi dobře trénovaný doprovod, jak už mu ostatně stačilo nahlásit několik jeho informátorů nezávisle na sobě.

Bylo čtvrt na čtyři v noci a on od chvíle, kdy mu zavolal Adrian s informací, že se James neozývá, ještě nespal. Byl k smrti unavený, ale nemohl usnout. Myšlenky na Ratkowiche jely tak rychle, že po několika pokusech o usnutí své úsilí vzdal, šel si nalít panáka a od té doby vlastně rázoval sem a tam, jako vždycky, když byl nervní.

Každopádně zítra – vlastně už dneska – musí navštívit Jamese a varovat ho, říct mu, že New York pro něj momentálně není až tak bezpečný. Pak ho napadlo ještě něco, vzal do ruky mobil a chystal se už vytočit číslo na Marcuse, když si na displeji mobilu opět povšiml toho čísla: momentálního času.

K čertu s tím! Nemůže přece Marcuse rušit ve 3:20 ráno. Nakonec by si Marcus nejspíš přestal dělat srandičky na jeho účet o prohazování oknem a praktikoval by to na něm. Zrušil mu klidný večer, nemůže mu zlikvidovat i noc. Vztekle mrštil mobilem proti stěně; tenhle týden to udělal už počtvrté, a nový kupodivu zatím kupovat nemusel.

Zavolá Marcusovi ráno. Musí mu říct, aby sehnal pro Jamese nějakou solidní zbraň, protože on přece jen nebude moct být všude. Může kolem Jamese rozestavit stráž, ale pokud si Ratkowich přijde přímo pro něj s nějakou větší armádou, než bude mít on sám, nebude to tomu chudákovi moc platné. Klíčové bude, aby se Ratkowich k Jamesovi nedostal. Pak může on, Lucas, udělat něco pro to, aby ho přestal pronásledovat. Zabít ho, nebo se uchýlit k přesvědčování a obchodu. První možnost se mu líbila víc; té druhé nevěřil. Ratkowich se mu už z popisu zdál jako nevděčná svině, která se nezastaví před ničím. Nevěřil, že kdyby mu třeba zaplatil, nechá Jamese do konce života na pokoji; pravděpodobně by se akorát ukolébal k falešnému klidu a pak bum, James by byl mrtvý rukou toho Srba. Dráždilo ho vědomí, že se takováhle existence vůbec pohybuje po New Yorku. Ano, všichni v Americe si byli rovní a byli svobodní, ale tomuhle člověku by měl někdo zakázat vůbec přejet hranice státu New York. Směrem dovnitř, samozřejmě.

Přecházel stále rázněji. Sklenka, do které si nalil toho prvního a zatím jediného panáka whiskey, byla prázdná a vyzývavě ho ze stolu vybízela, aby si nalil dalšího. Jen těžko tomu pokušení odolával; ani by se mu líp nespalo, ne s takhle plnou hlavou. Ratkowiche bylo prostě třeba zničit, neviděl jiné východisko. Jenže jak to udělá? Ten zmrd má s sebou málem celou armádu, takže únos nepřipadal v úvahu. Ani by se raději nepokoušel dopadnout ho podobně jako Curlinga, a odstřelit ho jako škodnou přímo na veřejnosti by vyvolalo přílišnou pozornost. Možná, říkal si, že se mu povede vylákat Ratkowiche pod falešnou záminkou… slíbit mu, že s ním bude vyjednávat, a pak přijít a odprásknout ho jako psa. Jenže to by s sebou nesměl mít ty svoje nohsledy. A zlikvidovat mu je předem nemůže, aniž by to vypadalo nápadně. Takže bude nejlepší… ne, nešlo mu to do hlavy, nemohl vymyslet nic, co by splnilo účel, a přitom by to byla čistá práce. Nakonec mu stejně nejlíp vycházelo, že tomu prevítovi pošle rovnou předvolání k výslechu. Bude to muset formulovat jinak, aby v tom nebyla znát lest, ostatně se o žádnou ani přímo pokusit nemůže. Pokud to Ratkowich akceptuje, bude to nebezpečný rozhovor – něco jako první předávka s novým klientem. Svoji vlastní ozbrojenou ochranku z toho nebude moct vynechat. A pak samozřejmě naprosto nebude možné, aby uprostřed rozhovoru vytáhl bouchačku a odpráskl ho. Ohrozil by tím sebe i svoje vlastní lidi… K čertu, tohle nemělo řešení.

Přestal rázovat a začal uvažovat o tom, že by si šel lehnout, ale brzy zjistil, že nedokáže v klidu ani stát, natožpak ležet. Sáhl do poličky pro krabičku cigaret a jednu si zapálil. Opět začal rázovat sem a tam.

Rázoval až do brzkého rána, kdy se opět pokusil zklidnit, dokonce zkusil i lehnout si, jenže tytéž myšlenky se mu honily hlavou dál. Prostě to nešlo. V šest hodin ráno vzal telefon a zavolal Marcusovi. Bylo mu úplně jedno, jestli ho vzbudí. James potřeboval zbraň, a potřeboval ji hned, takže ať sebou Marcus kouká hodit a sežene mu ji. Přesně takhle to rozespalému Marcusovi vysvětlil, s podmínkou, že zbraň chce mít v ruce za čtyři hodiny. Byl už připravený rázně utnout jeho protesty, ale Marcus ho měl dobře přečteného; ani nepípl a ujistil ho, že hned vyrazí. A Lucas měl protentokrát tolik slušnosti, nebo spíš tolik jiných starostí, že ani nedomýšlel, co znamená „hned“.

O tři hodiny později neznal žádné řešení, měl v sobě druhého panáka a stejně tak nemohl usnout, byl však tak unavený, že rázovat po pokoji přestal. Nervy a stále běžící kolovrátek myšlenek mu nedovolily si jít lehnout a o spánek se alespoň pokusit. Už to bylo velmi dlouho, co naposledy takhle probděl noc kvůli nějakému problému. Nakonec to dopadne tak, že nevyspalý a ztrhaný sedne po poledni za volant a dojede za Jamesem, a pak… bůhví, jestli usne potom, až se vrátí. Vlastně ani nevěděl, jestli bude moct usnout, protože co když se věci dají do pohybu? Co když bude ještě dneska muset čelit Ratkowichovi? Do hajzlu s tím chlapem. Praštil pěstí do stolu; sklenička to naštěstí vydržela. Sebral ji, vstal a odnesl ji do dřezu.

Kéž by to s ním šlo stejně, jako s Curlingem, opakoval si snad už posté. Jen by tentokrát nebyl tak neuvážený. Hlídal by se a dal by si pozor, aby oběť co nejdéle trpěla. Normálně tohle nebylo jeho doménou, nebyl Marcus, on zastával stanovisko, že zabít stačí. V tomhle případě by ale byl ochoten přistoupit k mnohem brutálnějšímu způsobu. Ten chlap mu přece pil krev už jenom svou existencí; nebyl by s nožem tak rychlý, vybodl by mu oko, pak by se díval na jeho utrpení a možná by se i smál. Sadismus vlastně vůbec neměl v povaze. Proto nechával drobné prohřešky trestat Marcuse, zatímco ty větší si řešil sám – prostě odprásknout a hotovo. Tohle ovšem byla úplně jiná situace.

Zaobíral se představou mučení Ratkowiche tak dlouho, až už neviděl jiný závěr. Takhle to musí skončit, neexistuje žádná jiná možnost. Nevěděl, jak toho docílí, ale nějak toho docílit musí. Jak přesně, s tím už si bude lámat hlavu později. A možná na to ani nepřijde a kontaktuje nějakého zkušeného únosce, aby mu poradil.

Nahlas se té myšlence uchechtl. Že by on, kterému patří téměř celé newyorské podsvětí, měl žádat někoho o radu? Stačí lusknout prsty a většina těch, kteří ho tu znají, mu ochotně poskytne pomoc. Však to taky právě předchozího večera udělal, ale tam se omezil jen na informátory a lidi, co byli ochotní se Ratkowichovi pověsit na paty.

Brzy bude vědět o každém jeho kroku. Možná by mohl využít svých známostí, aby mu ho pomohli dopadnout. Čím víc lidí by do toho zatáhl, tím by to pro něj bylo dražší, ale on peníze neřešil. Zbavit se té svině je priorita, a jestli do toho má investovat míň nebo víc, to už je ve výsledku jedno. Hlavní je, aby se ten prevít nedostal k Jamesovi, protože ten by v současném stavu ani neutekl. Zbraň ale James mít musel i tak. Pro všechny případy… nebo spíš pro ten poslední.

Lucas si odhodlaně slíbil, že toho hajzla dostane.