Mario po rvačce s Vinem

RPG začátek července 2014, návaznost na záchranu Martina a Mariovo roznášení lží o Vinovi

Stál u okna a čekal, až toho hajzla ti dva vykopnou ven. Trvalo jim to nějak dlouho; jeho představa byla vrazit mu pěst do žaludku, tak hluboko, že mu z něj udělá placku, a dobře mířeným kopancem ho vyprovodit ven. Nejlépe přitom ještě přelomit pár žeber. Zatnul pěsti, jak o tom tak přemýšlel. Škoda, že to neudělal. Měl ho na zemi, přímo pod sebou, mohl to udělat. Ten hajzl si nic jiného nezaslouží.

Po pár vteřinách se konečně zabouchly dveře. Otočil se do místnosti, jeho dvě gorily tam stály a čekaly na příkazy. „Zmizte mi z očí,“ zamručel. „A příště ho líp hlídejte.“

Lee, jeden z dvou členů jeho osobní ochranky, vycouval z místnosti okamžitě. Jay se ovšem zdržel. Marius na něj upřel pohled a přimhouřil oči. „Co chceš?“

„Jenom… že v jednom měl pravdu,“ pokrčil Jay rameny a vážně Maria sledoval. Jako kdyby ten měl zájem o nějaké takovéhle kecy.

„V čem?“ zavrčel netrpělivě.

„To s tou děvkou. Vážně, k čemu by ti byla mrtvá děvka?“ Zcela ignoroval Leeho, který se ho marně pokoušel dostat z dosahu nebezpečně rozzuřeného Maria.

Marius si povzdechl, až teatrálně. Proč má kolem sebe takovou bandu idiotů? No jasně, protože se jimi sám obklopil.

„Dobře víš, že tady fungujou nějaký pravidla,“ zavrčel. „A když je někdo poruší, tak se mu holt něco stane. Je to dobrej odstrašující příklad, ale víc ti tady nehodlám vysvětlovat, ten tvůj ptačí mozeček by to stejně nepochopil.“ Probodával Jaye pohledem. Mít za ochranku dva lidi, kteří měli v hlavě slámu, skýtalo i pár výhod. Nevměšovali se mu do jeho věcí, nad jeho rozkazy většinou příliš nepřemýšleli a prostě je slepě splnili. Nepátrali po tom, kdo, co, proč a jak. To mu vyhovovalo a hodlal to mít takhle nastavené i nadále, ale občas z nich téměř zešílel, když z nich vypadla nějaká podobná blbost.

„To ale nevysvětluje…“ začal Jay, ale daleko se nedostal.

„Vypadni!“ zařval na něj, v tu chvíli už přivedený k naprosté nepříčetnosti. V těch chvílích se sotva dokázal kontrolovat, což Jay věděl, takže jen sklapnul a nechal se Leem odtáhnout ven z místnosti.

Marius sledoval, jak za sebou zabouchli dveře, a pak si bezděčně jednou rukou vjel do vlasů, kterými si už rok nechával zarůst původní pleš. Nebyly nijak dlouhé, ale stejně si to gesto nějak navykl dělat. Nakvašeně strhl ruku zpátky.

Samozřejmě, že tomu bezmozkovi nebude vysvětlovat svoje důvody, proč chtěl tu děvku zabít. Nebylo to jenom proto, že Martin zdrhnul, a poté, co se do toho vložil Vin, ten parchant dealerovskej, už mu začalo jít i o něco víc. Kdyby se zbavil Lucase, toho šmejda, co mu dělal podstatné díry v tržbách, mohl by daleko víc prosperovat a navíc by mohl rozjet i svůj vlastní obchod s nelegálním zbožím. Také proto už si téměř před rokem najal pár lidí, kteří pro něj rozjeli kšeft se špinavým zbožím. Zabralo to, jak mělo, pamatoval si, že u Lucase to tenkrát vyvolalo hotové tornádo. Mírně se ušklíbl při vzpomínce na to, jak se Lucas nějakou dobu marně snažil zjistit, kdo za tím vším stojí. Jenže pak toho začal mít dost, ztratil trpělivost a nechal někoho ze svých lidí, aby prodejce nečistých drog oddělal. Až k němu se přes ně Lucasův člověk samozřejmě nedostal, to si pojistil, aby se nestalo, nicméně ho to stejně naštvalo. Díra, kterou Lucasovi udělal do jeho kšeftů, byla docela velká a on byl s výsledkem spokojený, i když se mu nakonec nepodařilo zdiskreditovat ho úplně, pak ale nastala ta krušná chvíle, kdy si uvědomil, že to Lucase zase tak moc nevytrhlo. Zabavil mu část příjmů, ale stejně mu trvalo delší dobu pochopit, že Lucasovi jsou jeho pouliční zákazníci někde u zadní části těla.

Ne, Lucasovi vydělávala hlavně smetánka. Ti bohatí, movití a nabubřelí tajtrdlíci, co si hráli na bůh ví koho a většinou neměli, chudáci, ani ponětí, co si se svým pohodlným, prachatým životem počít. To ho štvalo nejvíc. U Lucase se točily obrovský prachy a on ani nevěděl, kde je ten hajzl bere, tolik mu přece nemohla vydělávat ani ta smetánka. Ne, že by znal nějaké přesné údaje, ta čísla nikdy neviděl. Ale několikrát viděl Lucase vozit si zadek v bourácích, které se rozhodně nekupovaly denně. Možná to byla náhoda a možná to byl jenom nekončící Lucasův exhibicionismus, ale o tom upřímně pochyboval. Ani Lucas by nebyl tak blbej.

Teď byl ovšem o krok napřed, a to znamenalo, že i on musel podniknout jisté kroky. Minimálně dva, aby se octl vepředu on, ale ještě lépe tři. Věděl, že se mu nepodaří úplně Lucase převálcovat, ale stále se mohl bránit. Neměl tušení, jestli za tím stojí Lucas, nebo to byla čistě Vinova iniciativa, ale jeho se nikdo snažit zlikvidovat nebude. Lucas by si to mohl dovolit, ale pokud za tím stál on, proč za ním nepřišel sám? Proč by si posílal poskoka, jako by byl Marius jen podružná záležitost? Ušklíbl se. Jistě, pro Lucase nemohl být ničím jiným. Jenže se mu už dávno potvrdilo, že ho ten bastard okrádá o klientelu, protože půlku jeho potenciálních zákazníků dohazuje do Bronxu, servíruje je Isaacovi téměř na zlatém podnose a těží z toho jenom to, že on sám, Marius, je na tom s kšefty pořád hůř.

A teď mu ještě bude vyhrožovat Isaacem ten nedůležitý zmetek, co nezvládá nic jiného, než prodávat drogy jeho kurvám, ještě ke všemu za jeho prachy. Tak rád by se na to vykašlal a přestal jim je kupovat, jenže ty trosky by mu bez svého denního přídělu po třech dnech hromadně pochcípaly. Dokázaly ze sebe udělat působivé zboží, když chtěly, a taky když je k tomu pořádně namotivoval dobře mířenými kopanci do žeber a ponecháním na ulici, aby se vyválely ve vlastních zvratkách, ale ve své podstatě to byly pořád jenom trosky. Závislé na heroinu, pervitinu a dalších svinstvech, která on sám ani nedokázal pořádně pojmenovat.

Jestli něco věděl o Bronxu, tak to bylo to, že tam se drogy nesměly ani ukázat, nikdo jim je nekupoval a nikdo jim taky nenechával dost peněz na to, aby si ze svého mohli pořídit byť i jen dávku na týden. Pokud už se tam objevil někdo zdrogovaný, byl velice rychle vykopnut na ulici. Nevěděl, zda to byla zásluha toho jejich pasáka, Isaaca, anebo se na chvilkového majitele drog sesypali jeho kolegové a vykopli ho, aby si mohli taky šlehnout, ale popravdě ho to ani nezajímalo. Měl strach jenom z toho, že mu Isaac přebere klientelu a následně i děvky. Pokud nebude hrabat do jeho rajonu, tak ať si dělá, co chce. Ale pokud ho má zdiskreditovat, a pokud se na tom má přímo podílet Vin… Marius zaskřípal zuby. Rozdrtí toho zmetka na prach, když mu bude moc dlouho stát v cestě.

Musel s tím něco udělat, teď hned. Podle Vinových slov mu bylo jasné, že teď poběží hned za papínkem Lucasem a ten už to s Isaacem vyřídí. Anebo se za tím černochem rozhodne jít sám, to už bylo ostatně jedno, vyšlo to nastejno.

„Lee, Jayi,“ zavrčel přes dveře. Ve svém rozčilení to řekl tak rychle, až se ta dvě jména slila a vzniklo z nich něco jako „Lídžej“. Gorily to ovšem pochopily hned, což bylo vlastně skoro obdivuhodné.

„Něco od vás potřebuju,“ štěkl na ně, jakmile za sebou zavřeli dveře. Tohle by jim asi došlo, ale stejně považoval za užitečné jim to říct takhle. Změřil si je pohledem a teprve pak pokračoval.

„Ten zmetek, co jste ho před chvílí vykopli, si nejspíš touhle dobou už běží stěžovat. Váš úkol teď bude mezi všechny rozšířit, že ten, kdo se pokusí utéct, ať už kamkoli a z jakýhokoli důvodu,“ s přimhouřením očí ta slova zdůraznil, „bude umírat pro výstrahu všem na očích, pomalu a pěkně bolestivou smrtí.“ Přejel pohledem jejich tváře. Jejich vyděšený výraz mu stačil, ostatně to bylo přesně to, co od nich chtěl. Pokud takhle zareagovali oni, nemusí se bát, že by to někdo z jeho živého zboží nepochopil, i kdyby byl v tu chvíli čerstvě po šlehnutí. Sám nevěděl, jestli by dokázal problematickou děvku zabít přede všemi, nebyl to jeho styl, on si ji raději vzal do soukromí a chvíli ji podusil, někdy i doslova, pobavil se a pak to ukončil. Teprve pak se mohli ostatní podívat na mrtvolu, těsně předtím, než ji Jay s Leem, a někdy ještě s dalším poskokem, zlikvidovali. Jenže teď si nemohl dovolit žádnou botu, potřeboval, aby všichni uvěřili, že je schopen ještě brutálnějších počinů, než jim do téhle chvíle ukazoval. Upřímně řečeno, kdyby toho schopen byl, už dávno by jim to dokázal, ovšem pak by patrně ztratil možnost je takhle příležitostně motivovat něčím, co překračovalo všechny meze již viděného. Takhle to snad dokonce i bylo lepší.

Vrátil se k věcnému tónu. „Potřebuju, abyste to rozšířili co nejdřív. Ideálně do minuty. Pouliční hlídce řekněte, ať se s těma, co zrovna teď makaj, moc neserou a ať jim to vysvětlej jasně.“ Ke konci řeči na ně už zase vrčel. Pak je mávnutím propustil, chvíli počkal a vydal se do ulic sám.

1. 3. 2015