Večer po baráku, RPG datum 29. 11. 2014
Tom se procházel po prostranství
za velkým továrním domem, kam se dostal zadním východem. V prstech svíral
cigaretu, kterou si ovšem ještě nezapálil. Nechtěl jimi plýtvat, dnes už měl
dvě a jednu věnoval Olliemu, v krabičce už mu jich zůstávalo jen pět – s touhle,
co teď žmoulal v prstech, šest. A musel s tím vyžít alespoň do konce
týdne, nemohl si dovolit kupovat další cigarety, protože by pak neměl dost
peněz na jídlo. Nehledě na to, že začala být pořádná zima, takže se brzy bude
muset vydat shánět nějaké teplejší oblečení.
Na
chvíli se opřel o zeď baráku, ale po pár desítkách vteřin mu začalo být
chladno. Odlepil se tedy od zdi a obhlédl betonový plac, osvětlený matným,
ponurým světlem, které vycházelo z baráku. Jiné světlo tam nebylo, ale to
mu celkem vyhovovalo. Kdyby se ho tu někdo pokusil hledat, snadno se mohl skrýt
ve stínech. Nestál o společnost, teď rozhodně ne.
Měl
za sebou zajímavý večer, i když si byl jist, že by to pozitivně zajímavým
rozhodně nenazval. Odmítnout se to nedalo, ale zároveň by rád věděl, proč to
Velký boss udělal – proč ho chtěl „na baráku“, jak to označil Ollie, proč
chtěl, aby černovlasému mladíkovi dělal společnost, a hlavně, proč chtěl, aby
se promenádoval před tím cizím chlapem, kterého nikdy předtím neviděl a sázel
na to, že už ho ani nikdy neuvidí.
Odpověď
se přímo nabízela. Samozřejmě, že ho chtěl zneužít, co taky jiného. Za to, co
se mu povedlo ráno. On za to ale v podstatě ani nemohl. Ten zákazník po
něm chtěl jen vykouřit, jenže mu jaksi opomněl sdělit, jak a co přesně po něm
chce, takže to považoval za jasné pobídnutí k tomu, že má volnou ruku…
tedy v tomhle případě rty a jazyk, ale na tom zase tolik nesešlo. Zvoral
to, ošklivě to zvoral a věděl to, ale zpětně už se s tím nedalo nic dělat.
Odmítl se podřídit, když ho ten chlap zcela jasně naváděl s dopomocí
rukou, protože se do té volnosti tak zabral, že mu prostě nechtěl ustoupit.
Obrovská chyba. Nejen, že si to hezky slíznul přímo od něj, protože mu hlavu
odtáhl a nekompromisně si ho vzal, přičemž jako lubrikaci použil pouze jeho
vlastní sliny, ale ani mu za ten výkon nezaplatil.
Bolelo
to, šíleně to bolelo. Tomovi při tom tekly bolestné slzy a prosil ho, aby ho už
pustil, dokonce si matně vzpomínal i na to, že řekl něco o tom, ať ho klidně
ani neplatí, ale ať už mu nezpůsobuje víc bolesti. Zákazník svůj vrchol ale
prostě chtěl, takže ho nenechal, dokud mu nenadělil předčasnou vánoční nadílku
do útrob, teprve pak ho nechal jít.
Nečekal,
že se k tomu incidentu večer vrátí sám Velký boss, jak Isaacovi sám pro
sebe přezdíval. Přišel za ním osobně a pozval si ho na kobereček, nemohly mu
ujít pohledy ostatních kluků, které je sledovaly, když dokuřoval svou první
cigaretu za tenhle den a mířil pokud možno sebejistými kroky za šéfem. Sice se
zkusil sebevědomě tvářit a působit, že jde o nějakou podružnou záležitost, ale
věděl, že drtivá většina těch, co to viděli, mu ten výraz nespolkla. Malér byl
tušit na sto honů.
Zkoušel
se k tomu nejdřív postavit laxně, ale to černocha ani v nejmenším
neuchvátilo. Chtěl po něm přesně vědět, co se dělo, a Tom se ani náhodou
neodvážil říct mu celou pravdu. A tak mu z ní řekl jen půlku, to o
bolestivém sexu raději vypustil. Měl takový dojem, že by to Isaac neocenil,
nešel by mu chránit zadek, obrazně a v tomhle případě vlastně i doslovně,
ale kdyby se dozvěděl, že si ho někdo jen tak vzal a on si ani neřekl o peníze,
strhl by z něj kůži.
Nakonec,
aby si prý pamatoval, že nemá vytáčet zákazníky, mu Velký šéf odepřel příští
příjem. To by ještě chápal, a kromě toho, že si vážně nebude moct do konce
týdne dovolit koupit další cigarety, ho to nijak výrazně neštvalo.
V podstatě ho to ani neomezovalo, tak proč by se tím měl nějak zvlášť
stresovat. Mnohem větším trestem pro něj bylo už to, že si musel tu chvíli
odsedět v jeho improvizované pracovně, a pak taky celý ten večer.
Nahlásil
se Olliemu, přesně jak mu bylo nakázáno, a dozvěděl se, že to znamená, že má
jít dnes večer s ním. Nechápal, proč, vždyť Ollie točí už kolem roku a
půl, jak mu ostatně před chvílí prozradil, a evidentně mu to jde, jak jinak by
se také mohl stát šéfovým mazlíčkem? Bylo to na něm už od pohledu poznat, že
ten kluk se něčím liší od všech ostatních tady. Vypadal daleko líp, působil i
dojmem, že je dobře živený, vydržovaný v tom nejlepším stavu. Jemu to
možná vyhovovalo, ale Tomovi by se příčilo, kdyby s ním někdo takhle
zacházel. Silně mu to připomínalo lidi, co si udržovali domácí zvířátko jen
proto, aby jim vynášelo prachy z výstav, a jakmile vynášet přestalo, bez
milosti ho odkopli. Byl takový Isaac? Dokázal by Ollieho třeba vykopnout na
ulici, kdyby se mu stalo něco, kvůli čemu už by mu nemohl vydělávat? Chvilku
přemítal nad tím málem napjatějších situací, které kdy u Velkého bosse viděl, a
pozvolna se k němu dostala odpověď, že nejspíš ne. Asi by ho tu nechal,
aby si dál vydělával jako běžná děvka.
Ollie měl všeho dostatek. Minimálně tedy
všeho, co potřeboval pro to, aby se mohl promenádovat před kamerou. Ale co on
sám? Na něm nebylo vůbec nic zvláštního, takže zprvu nechápal, proč ho tam chce.
Teprve, když se nad tím vážněji zamyslel, si uvědomil, že se mu ta představa
sexu před kamerou vlastně nelíbí. Nechtěl to udělat, nechtěl tam jít, ale slovo
Velkého bosse pro něj bylo zákonem a on musel spolknout veškerou nechuť. Cosi
ho přinutilo myslet si, že to snad Isaac ví, že ho má přečteného a že tohle
udělal proto, aby ho opravdu nepříjemně potrestal. Sám musel velice dobře
vědět, že jeden příjem ho zas tolik nevytrhne, ostatně to záleželo na tom,
kolik zákazníků za ten den bude mít, a to už bylo čistě na něm.
Měl
dost důvodů myslet si, že ho chtěl před kameru jen kvůli potrestání, a to
docela vynalézavým způsobem. Tomovi se to příčilo. Prostituce obecně, to, co
dělal vlastně už skoro rok, mu až tolik nevadila – byla to práce jako každá
jiná, a vydělal si v tom stejně málo jako kdekoli jinde. Jistým způsobem
to bylo osobní, zákazník k němu přišel, zaplatil mu za služby a ty mu on
poskytl. Jenže točit porno, to byla věc jiná. Znamenalo to předvádět se před
kamerou a nechat producenty, aby těla herců, pokud se jim tak ještě dalo říkat,
prodávali, jak se jim zlíbilo. Jasně, vynášelo to daleko víc a to on musel
uznat, tenhle fakt se prostě nedal jen tak přehlížet, stejně jako to, jak Ollie
vypadal vedle ostatních kluků. Však to šlo ruku v ruce. Jenže prodávat se
lidem, které ani neviděl, to mu přišlo jaksi zvrácené. Nehledě na to, že sex
považoval jistým způsobem za docela osobní věc – i když byl se zákazníkem, tak
to bylo v soukromí a nebyl u toho nikdo třetí, alespoň ne nikdo, kdo by se
přímo neúčastnil. A teď to měl, jak posléze zjistil, provozovat před očima
kameramana, Isaaca a jisté návštěvy, chlapa, kterého nikdy předtím neviděl a
sázel na to, že už ho ani nikdy neuvidí.
Dobře,
určité plus bylo, že kamera nebyla zapnutá a měla to být jen show pro zřejmě
vysoce ceněnou návštěvu, ale stejně. Isaac mu tímhle počinem naprosto zboural
jeho nejzakořeněnější představy o sexu. Doslova probořil hráze, které ho až
doteď držely v určitých mezích, dodávaly jeho počínání nějaký stálý směr,
a on se s tím teď nemohl vyrovnat.
Co
to mělo být za trest? Už chápal, že to byl trest, ostatně svědčilo o tom už to,
jakým tónem mu o tom řekl v pracovně, a taky to, že mu dopředu neřekl, co
ho čeká. Stále si ovšem nebyl zcela jist, co všechno o něm Isaac věděl,
případně co odpozoroval. Probořením určitých podstatných ideálů, které měl snad
odjakživa, dosáhl Isaac toho, že se teď cítil jako opotřebená hračka, vyhozená
na ulici. Najednou si nebyl jistý ani tím, že to, co dělá, má opravdu smysl. A
to, že mu Velký boss zasadil takovouhle ránu, která mu ty ideály zhroutila,
bral jako ten nejkrutější trest. Nevěděl, jestli má v tomhle svém světě, ve
světě zneužívání a prodávání vlastního těla, který přijal už tak dávno a byl
tak dlouho jeho součástí, ještě co dělat.
Bezradně
se podíval na konec nezapálené cigarety. Povzdechl si, pak vytáhl z kapsy
zapalovač a ještě tři vteřiny se rozhodoval, než jím konečně škrtl a cigaretu
zapálil. Pět. Víc mu jich už nezbývalo.
Nakonec
se stejně bude muset přimotat do té šarvátky, která dneska vznikla o cigarety.
Zítra zase vznikne kvůli lehkým drogám, pozítří kvůli lahvi s alkoholem.
Bylo to jedno, vždycky se dalo vyhrabat víc, než pro co do toho člověk šel. Těch
pět cigaret mu stačí maximálně na dva dny. Ne na čtyři, které ještě do konce
týdne zbývaly.
Rezignovaně
se znovu opřel o zeď a potáhl. Zahleděl se na nebe. Dnes bylo zataženo a hvězdy
vidět nebyly. Otřásl se chladem, který jím projel, ale tentokrát záda od
studené stěny neodlepil. Nebyl důvod. Něco už si promyslel; přinejmenším dnešek
už si nechal projít hlavou. Zítra s Olliem promluví, musí mu vyjádřit
aspoň nějakou vděčnost za to, že ho celou dobu vedl a on ze sebe díky tomu
nestačil udělat pitomce, i když ten večerní sex bolel. Snažil se, aby to nikdo
nepoznal, zejména nechtěl, aby Ollie věděl, že to bolí. Následky z rána
nejspíš budou patrné i během zítřka a on si rozhodně nechtěl představovat, co
si ještě vytrpí.
Zatím
neměl důvod se vracet dovnitř, spíš měl důvod zůstat ještě chvíli venku. Teď
nastal čas na to, aby úplně vypnul. Aby nechal myšlenky zaletět někam úplně
jinam. Ke svojí minulosti, protože budoucnost viděl černě. K matce,
protože otce neviděl nikdy. Ke svým kamarádům, které nikdy ani neměl. Pokud
tedy nepočítal ty, kteří se s ním tady v továrně bavili. Znovu potáhl
z cigarety a s až bolestivou dávkou frustrace sledoval, jak s popelem
postupně mizí.
Nakonec
típl cigaretu, špačka, který byl tak půl milimetru před filtrem. Víc už to
dokouřit ani nešlo. Oklepal se, vrazil ruce do kapes mikiny a chvilku si
zaběhal na místě, aby se zahřál. Pak vyrazil na svých obvyklých několik koleček
kolem dvorku, než půjde spát. Bolest se připomněla, ale zdaleka ne tak hrozně,
dalo se to přežít.
Odpočítal si
pravidelný počet, přidal ještě jedno navíc a zapadl do baráku. Nutně si
potřeboval odpočinout. Dneska toho bylo moc a on musel být připraven, aby to
zítra ráno mohlo začít zase nanovo.
3. 12. 2014 – 1:10–2:58
Žádné komentáře:
Okomentovat